Základy francouzštiny

Presto akademie

Francouzština je krásný jazyk především díky své melodické výslovnosti. Zároveň ale právě i kvůli tomu tomu patří mezi obtížnější světové jazyky. V tomto článku vás seznámíme se základními pravidly francouzské výslovnosti i gramatiky a následně vám představíme některá základní slovíčka a fráze, která vám do tohoto románského jazyka pomohou lépe proniknout.

V tomto článku najdete:

základy francouzské výslovnosti,
základy francouzské gramatiky,
základní francouzská slovíčka,
základní francouzské fráze,

Jakou má francouzština výslovnost?

Francouzská výslovnost je specifická především tím, že se významně liší od psané podoby jazyka. To je jedním z hlavních důvodů, proč není zrovna jednoduché se tento románský jazyk naučit. Spousta nevyslovených písmen tak může začátečníky snadno odradit. Na druhou stranu je zvučnost vět pýchou jazyka, která jej odlišuje od ostatních jazyků a utváří jeho specifický a sofistikovaný charakter.

Protože právě zvuková stránka jazyka představuje jeho stěžejní prvek, je vhodné s touto problematikou začít. Francouzská výslovnost hraje při osvojování jazyka velmi důležitou roli, jelikož ovlivňuje mnohá gramatická pravidla a pravopisné změny. Zjednodušeně řečeno, bez správné výslovnosti se tímto jazykem nedorozumíte.

Kromě specifických samohlásek se francouzština vyznačuje tzv. vázáním a navazováním, díky kterým se jednotlivá slova na sebe plynule vážou a vytvářejí pospolitý melodický zvuk jazyka.

Francouzské samohlásky

Francouzština má celkem 16 samohlásek, z nichž 12 je ústní, 2 jsou nosové a 2 hrdelní. Především nosové samohlásky činí studentům největší problém, neboť, až na výjimky, se v českém jazyce nevyskytují. Příklad nosové souhlásky v češtině nalezneme například ve slově banka [bɑ̃ka], jelikož souhláska „n“ není vyslovena jako například ve slově nos. Mezi francouzské nosové samohlásky patří:

ɑ̃: např. ve slově André [ɑ̃ndre] – vyslovujeme jako u českého slova banka
ε̃: např. ve slově vin [vε̃] – podobá se výslovnosti českého jména Lenka
ɔ̃: např. ve slově Simon [simɔ̃] – zde jako přirovnání můžeme využít slovo gong
œ̃: např. ve slově un [œ̃] – ústa jsou v tomto případě otevřená do široka, následuje vyslovení nosového [ɔ̃]

Níže na obrázku se můžete podívat, jaký tvar zaujímají rty při artikulaci jednotlivých nosových samohlásek.

Zdroj: http://eoidehellin3.canalblog.com/archives/2011/10/04/22235762.html

Dalším typickým znakem francouzské výslovnosti, který je nutné v mluvené řeči rozlišovat, je otevřenost a zavřenost samohlásek. Správná výslovnost těchto samohlásek vždy závisí na pravopisu jednotlivých slov.

Samohlásky, kterých se tato dichotomie dotýká, jsou především „e“ [ε x e] a „o“ [ɔ x o] a dále ještě specifická hláska, kterou je tzv. francouzské němé „e“ [ø x œ]. To vyslovíme tak, že zaokrouhlíme rty na samohlásku „o“, ale vyslovíme „e“. Uvedeme si níže příkladyslov, které se liší otevřeností a zavřeností uvedených hlásek:

Zavřené e: faire [fer], père [per] x otevřené ε: prêt [prε], après [aprε],
Zavřené o: paume [pom] x otevřené ɔ: code [kɔd],
Zavřené ø: chanteuse [šantøz] x otevřené œ: oeuf [œf].

Rozdílná pozice rtů při artikulaci otevřených a zavřených samohlásek vypadá následovně:

Zdroj: https://sawakinome.com/img/images_1/difference-between-vowels-and-consonants.png

Výslovnost jednotlivých samohlásek vždy závisí na pravopisu daných slov. Je ale nutné zmínit, že ve francouzštině existuje spousta výjimek, kdy tomu tak není. Často se však více po sobě jdoucích písmen vyslovuje jako jedna samohláska. Za zmínku také stojí polosamohláska „oi“, kterou ve slově vyslovíme jako [wa], například ve slově trois [tRwa]. Níže si uvedeme výslovnost jednotlivých samohlásek v závislosti na pravopisu:

a, à, â: [a]
ai, aî: [ε nebo e]
au: [o]
e [ε nebo ə]
é, ez, er: [e]
è, ë, ê, ei: [ε]
eu, eû, œ: [ø nebo œ]
i, ï, î, y: [i]
o: [o nebo ɔ]
Ô: [o]
ou, oû: [u]
u, û: [y]

Francouzské souhlásky

Francouzské souhlásky představují snazší část francouzské výslovnosti, jelikož francouzský pravopis vždy napoví, jak se které písmeno vyslovuje. Vzhledem k tomu, že francouzština si zachovala historický pravopis, zatímco mluvená řeč se postupem času vyvíjela, spousta souhlásek se dnes vůbec nevyslovuje. Na co je však důležité si dát pozor, je správná výslovnost písmene „c“, „g“, „j“, „h“ a poté ještě shluk písmen „gn“ a „ch“. Níže si uvedeme, jaká pro ně platí pravidla.

Písmeno c vyslovujeme jako [k] před samohláskami: a, o, u a na konci slov s (např. Nicolas [nikola])
Písmeno c vyslovujeme jako [s] před samohláskami: e, i, y (např. Lucie [lysi]). Písmeno ç ovšemvždy vyslovujeme jako [s] bez ohledu na to, jaké samohlásky mu předcházejí.
Písmeno g vylovujeme jako [g] před samohláskami: a, o, u (např. Guy [gi]
Písmeno g vyslovujeme jako [ž] před samohláskami e, i, y (např. Gérard [žeRaR]
Písmeno j vyslovujeme vždy jako [ž] (např. Dijon [dižɔ̃])
Písmena ch vyslovujeme vždy jako [ʃ] (např. Vichy [viʃi])
Písmena gn vyslovujeme jako [ɲ] (např. Avignon [aviɲɔ̃]
Písmeno h se nevyslovuje vůbec

Charakteristickou souhláskou francouzštiny je dále také francouzské „R“, které se vyslovuje chrčivě. S ním si ale není potřeba lámat hlavu, neboť pro francouzskou výslovnost není stěžejní. To znamená, že pokud jej nevyslovíte jako rodilý Francouz, význam slova se nezmění.

Francouzské vázání a navazování

Francouzská výslovnost je význačná plynulým navazováním po sobě jdoucích slov v rámci rytmických celků s přízvukem na konci. Slova, která stojí vedle sebe, se tedy vysloví společně na jeden nádech. Znamená to, že poslední samohláska ve slově se naváže na souhlásku či samohlásku slova následujícího. Například takto:

Très joli [trεžoli] – moc hezký
Tu es beau [tyebo] – jsi krásný

Při vázání slov dochází k tomu, že koncová souhláska, která je ve slově normálně němá, se vysloví. Vázání může být volitelné, povinné či zakázané. To vše se dá naučit pomocí daných pravidel. U francouzštiny ovšem také platí pravidlo, že čím více je řeč plynulá a slova jsou na sebe vázaná, tím vyšší styl jazyka je uplatňován. Typickým příkladem, kde dochází k povinnému vázání, je osobní zájmeno u 1. a 3. osoby množného čísla a slovesa mít, tedy AVOIR:

Nous avons (My máme): samotné nous bychom vyslovili jako [nu], ale ve spojení s přísudkem jej vyslovíme jako jedno slovo, přičemž s bude znělé: [nuzavɔ̃]
Ils ont (oni mají): zde se se jedná o stejný případ, tato slova vyslovíme jako jedno: [ilzɔ̃]

Francouzská gramatika

Základy francouzské gramatiky jsou jako u každého jazyka základním stavebním kamenem, neboť bez její znalosti není možné dávat slova a věty dohromady. V této části se podíváme na základní problematiku, jako jsou členy, přídavná jména, osobní zájmena a základní slovesa.

Členy

Úplným základem francouzštiny jsou členy, které se kromě určitého a neurčitého rozlišují také na ženský a mužský rod. Vždy, když se začínáte učit nové slovíčko, je dobré si ho zapamatovat rovnou se členem.

Člen neurčitý mužský: un [œ̃]
Člen neurčitý ženský: une [yn]
Člen určitý mužský: le / l‘ [l]: apostrof používáme v případě, že následuje samohláska nebo němé h
Člen určitý ženský: la [la]

Přídavná jména

Na základě rodu jména závisí také tvar přídavného jména. Hovoříme tedy o shodě s podstatným jménem v koncovce slova. Ve většině případů dochází k tomu, že pokud se přídavné jméno vztahuje k podstatnému jménu rodu ženského, přidáváme koncovku -e, tedy za předpokladu, že tam již není. Pokud přídavné jméno končí na -é, přidáváme koncovku -e taktéž. Přídavná jména se typicky nacházejí za podstatným jménem. Před ním mohou stát ve výjimečných případech, například pokud se jedná o subjektivní hodnocení. Níže se uvedeme příklady shody v přídavném jméně:

Un chien allemand (německý pes) x une voiture allemande (německé auto)
Un magasin fermé (zavřený obchod) x une porte fermée (zavřené dveře)
Le vin rouge (červené víno) x La voiture rouge (červené auto) – zde se nic nemění

Dále existují také přídavná jména nepravidelná, u nichž se mění celý tvar slova. Patří sem například tato slovíčka:

Belle (krásná) x beau (krásný)
Nouvelle (nová) x nouveau (nový)
Vieille (stará) x vieux (starý)
Blanche (bílá) x blanc (bílé)

Osobní zájmena a sloveso být

Pokud je větě nevyjádřený podmět, vždy jej musí nahradit osobní zájmeno. To platí i u první osoby. Zatímco v českém jazyce můžeme zájmeno já zcela vypustit, ve francouzštině to nelze. Níže se uvedeme osobní zájmeno se slovesem být. Jedná se o nepravidelné sloveso être, tudíž bude tvar pro každou osobu zcela odlišný:

Je suis [žœ sui] – Já jsem
Tu es [tye] – Ty jsi
Il/Elle est [il/ele] – On/ona je
Nous sommes [nusom] – My jsme
Vous êtes [vuzεt] – Vy jste
Ils/ elles sont [il/elsɔ̃] – Oni/ony jsou

Pravidelná slovesa

Slovesa, která jsou pravidelná, se vyznačují tím, že se při skloňování mění pouze koncovka, zatímco kořen slova zůstává stejný. Jako příklad si uvedeme sloveso parler, což znamená mluvit. Můžete si také všimnout, že výslovnost slovesa se mění pouze u 1. a 2. osoby čísla množného, zatímco pravopis je odlišný pro každou osobu.

Je parle [ž parl] – já mluvím
Tu parles [ty parl] – ty mluvíš
Il/ Elle parle [il/el parl] – on/ona mluví
Nous parlons [nu parlɔ̃] – my mluvíme
Vous parlez [vu parle] – vy mluvíte
Ils/elles parlent [il/el parl] – oni/ony mluví

Základní francouzská slovíčka

Protože Francouzi jsou na svůj jazyk opravdu hrdí, je vhodné se před cestou do Francie naučit alespoň nejzákladnější francouzská slovíčka, i přestože možná teprve zápasíte s francouzskou výslovností. Budete se snadněji orientovat a lidé k vám budou vřelejší, pokud je například oslovíte nebo poděkujete jejich rodným jazykem. Naučit se pár slovíček obvykle netrvá dlouho, zato vás mohou motivovat k tomu, abyste pokračovali s učením se francouzského jazyka.

Bonjour = Dobrý den
Au revoir = Na shledanou
Salut = Ahoj
Enchanté(e) = těší mě
Oui = Ano
Non = Ne
Merci = Děkuji
Merci beaucoup = Děkuji mnohokrát
Une fille = Dívka
Un garçon = Chlapec
Une femme = Žena
Un homme = Muž
L‘Amour = Láska
Français = Francouz / francouzský
S’il vous plaît = Prosím
Bonsoir = Dobrý večer
Bonne Nuit = Dobrou noc
Excusez-moi = Promiňte
Le temps = Čas
Le jour = Den
Le monde = Svět
Monsieur = Pán
La raison = Důvod
Mademoiselle = Slečna
Madame = Paní
Beau = Krásný
Belle = Krásná
Le chat = Kočka
Le chien = Pes
Fort = Silný
La maison = Dům