Členy v angličtině

Presto akademie

Členy v angličtině (a/an/the) patří mezi gramatický jev, který činí problém nemalému množství studentů. Představují však nedílnou součást jazyka, proto je nutné si osvojit pravidla pro používání členu určitého a neurčitého. A na to se v tomto článku podíváme.

Jak využívá angličtina členy?

Členy v angličtině patří mezi gramatické jevy, které je dobré začít si osvojovat od samého začátku výuky, jelikož mají v jazyce důležitou funkci. A tou je především jasné vyjadřování mezi mluvčími. Členy v angličtině slouží k tomu, aby určovaly nebo nějakým způsobem specifikovaly význam podstatného jména.

Spousta studentů však s touto problematikou zápolí i po letech studia angličtiny a používá je podle toho, jak je zrovna napadne. Anglické členy se však řídí určitými pravidly, která je potřeba si nejen nastudovat, ale také pochopit. V angličtině existuje:

Člen určitý (definit article)
Člen neurčitý (indefinit article)
Člen nulový (zero article)

Neurčitý člen (a/an)

Neurčitý člen použijeme tehdy, odkazujeme-li k obecné myšlence, nikoli ke konkrétní věci. Pokud například řeknete svému známému, že koupíte na oslavu jeho narozenin víno, a nemáte na mysli přímo nějakou konkrétní značku, použijete člen neurčitý. Neurčitý člen podstatné jméno nijak nespecifikuje, pouze o něm říká, že existuje v jednotném čísle.

Může také nastat situace, kdy hovoříte o něčem pro vás již známém, a přesto použijete člen neurčitý. Záleží totiž vždy na tom, zda s ní byl již seznámen posluchač či nikoli. Pokud například chcete někomu říci, že jste si koupili nové auto, užijete v neurčitý člen (I bought a new car), přestože už víte, o jaké auto se jedná. Pro druhou stranu je to ovšem stále „nějaké“ auto, tedy jedno z mnoha.

Varianty neurčitého členu

Neurčitý člen se v angličtině používá ve dvou variantách. První z nich, a také častěji využívaná, je a. Tento člen se uplatňuje u slov, které začínají souhláskou (např. a car). Druhou formou je člen an, který napíšeme před slovy začínající na samohlásku (např. an apple). Člen však nestojí vždy jen před podstatným jménem. Pokud jménu předchází přídavné jméno, tvar neurčitého členu se přizpůsobí podle něj. Uvedeme si níže příklady.

I heard an interesting story yesterday. (Včera jsem slyšel zajímavý příběh.)
I heard a beautiful story yesterday. (Včera jsem slyšel krásný příběh.)

V tomto případě je nutné vždy se řídit výslovností, nikoli psanou podobou. Pokud tedy chcete například říct, že váš otec je americkým velvyslancem, bude věta znít následovně: My father is a United States ambassador, jelikož „u“ vyslovujeme jako „ju“.

Pravidla použití neurčitého členu

Člen neurčitý používáme především ve třech případech, které jsme výše vysvětlili a nyní si je shrneme. Je dobré si toto pravidlo zapamatovat a držet se ho vždy, když si nebudete jisti, jaký člen před podstatným jménem uplatnit.

Nová informace: zde se řídíme tím, že posluchač o dané skutečnosti ještě neslyšel. Jedná se o situace, kdy jste si něco nového koupili, poprvé jste o něčem slyšeli, něco nového jste viděli nebo jste se naučili, viz výše: I bought a new car.
Specifikujete, co je kdo zač: Pokud chcete upřesnit, že například někdo z vašich známých vykonává nějaké povolání, viz výše: My father is a United States ambassador.
Vyjadřujete množství: Jak jsme uvedli již na začátku, neurčitý člen také vyjadřuje, že se jedná o jednotné číslo. Pokud tedy chcete říct, že máte jedno jablko, nemusíte zmínit číslovku „one“, ale postačí člen neurčitý: I have an apple.

Člen neurčitý tedy nikdy nemůže stát před množným číslem podstatného jména a stejně tak ani před abstraktním či nepočitatelným jménem (jako např.: love, money apod.). Dále se neurčitý člen využívá v údajích, které také vyjadřují určité množství. Tyto údaje se v konverzaci využívají poměrně často, je tedy dobré si je zapamatovat. Mezi ně patří tyto příklady:

a couple of (pár)
a few (několik)
a little (trochu)
a bit (trochu)
a lot of (hodně)
half an hour (půl hodiny)
Tree times a week (třikrát týdně)
(50) kilometres an hour (kilometrů za hodinu)

Člen určitý (the)

Člen určitý v angličtině používáme ve chvíli, kdy hovoříme již i nějaké konkrétní věci, se kterou byli všichni účastníci konverzace již seznámeni. V češtině si často můžeme pomoci ukazovacím zájmenem (např. ta kniha – the book), což pomáhá posluchačům lépe pochopit, že odkazujeme na věc, o které jsme již hovořili. Existuje pouze v jedné formě a tou je the.

Pokud například zmíníte, že jste si koupili novou knihu, nikdo z posluchačů neví, o jakou knihu jde. Tudíž uplatníte člen neurčitý (I bought a new book). Jakmile ale o této knize opětovně zmíníte a budete o ní chtít říci další informace, ostatní již budou vědět, ke které knize odkazujete. Tehdy použijete člen určitý: The book I bought last week is not as good as I expected. (Ta kniha, kterou jsem si minulý týden koupil, není tak dobrá, jak jsem očekával.).

Pokud nastane situace, o které jste ještě nemluvili, ale oba víte, o co jde, opět použijete člen určitý. Například pokud se kolegy v práci zeptáte, zda jde na firemní večírek, oba víte, o čem je řeč. Např.: Are you going to the party today? (Jdeš dnes na večírek?). Stejně tak se můžete vyjádřit o věci, kterou zrovna vidíte: Could you pass me the scisors? (Můžeš mi podat ty nůžky?)

Pravidla použití určitého členu

Abychom se lépe orientovali v tom, kdy použít člen určitý, a lépe si to zapamatovali, shrneme si hlavní pravidla pro jeho užití. Jedná se o tyto případy:

Známá věc: zde se jedná o příklad, kdy hovoříme o věcech opakovaně, někdo jiný ji již zmiňoval nebo odkazujeme na věc, která se nachází například v místnosti. (viz výše Could you pass me the scisors?)
Jedinečnost: Toto pravidlo se vztahuje k věcem, které existují na nějakém místě pouze v jednom kuse (doma, v kuchyni, na světě,..). Např.: The fridge (lednice, kterou máme doma), the sun (slunce), the car (auto, o kterém hovoříme v rodině) apod. Všem je tedy v tomto případě jasné, na jaký předmět odkazujete.
Státy, řeky, moře, pohoří: člen určitý užíváme pouze u států, které se skládají z více slov (the Czech Republic, the United Kongdom apod.), dále u všech pohoří, řek a také moří (the Himalayas, the Sierra Nevada, the Atlantic apod.)
Podstatné jméno ve spojení s of: Toto pravidlo se vztahuje k použití výrazů, jako jsou: in the middle of the night (uprostřed noci), in the end of the day (na konci dne) apod.

Nulový člen

Nulový člen znamená, že před podstatným jménem nestojí žádný člen, tudíž nemá žádný tvar. Pokud tedy mluvíte o věcech pouze obecně, používáte ustálené slovní vazby nebo zmiňujete některé státy a města. Člen jednoduše vynecháte. Níže si uvedeme konkrétní pravidla, která určují užití členu nulového.

Obecné vyjádření

Totopravidlo se pojí pouze se jményv množném čísle a nepočitatelnými jmény. Hovoříte-li obecně například o knihách, zvířatech, domech nebo abstraktních věcech, použijete člen nulový. Uvedeme si některé příklady:

Love is beautiful (Láska je krásná)
Water is wet (Voda je mokrá)
Books are important (Knihy jsou důležité)
Dogs can be loud (Psi umí být hlasití)

Názvy vědních oborů, dnů, měsíců, ročních období a sportů

Toto pravidlo je celkem jednoduché, pouze si stačí zapamatovat, o které výrazy se jedná. Člen vynecháváme v následujících případech:

I like summer (Mám rád léto)
I speak French (hovořím francouzsky)
I will come in November (přijedu v listopadu)
I study history (Studuji dějepis)
She called on Monday (Volala v pondělí)
I am good at footbal (Jsem dobrý ve fotbale)

Kontinenty, státy, města, ulice

Státy, které nejsou složené z více slov, jako například the Czech Republic, se používají bez členu, stejně tak všechny názvy kontinentů, měst a ulic. Pokud budete však chtěli někde uvádět tyto názvy, vždy si ověřte, zda se v daném případě nevyskytuje výjimka. Uvedeme si některé příklady názvů bez členu:

I live in Italy (Žiju v Itálii)
I want to go to New York (Chci jet do New Yorku)
Fifth Avenue is the fanciest street in Manhattan. (Pátá Avenue je nejluxusnější ulicí Manhattanu).
I come from Africa (Pocházím z Afriky)

Ustálené předložkové vazby

Ustálené předložkové vazby se pojí zejména s užitím dopravních prostředků, ale často také místy, kterými spíše sdělujete, co tam dotyčný dělá. Pokud tedy říkáte, že váš otec je v práci nebo syn ve škole, v podstatě tím sdělujete, co v tuto chvíli dělají. Mezi typické příklady patří tyto výrazy:

By car, by bus, by train
At home, at school, at work
In bed, in hospital, in prison

Jak si zapamatovat, kdy použít určitý a neurčitý člen?

Přestože členy často představují zapeklitý gramatický jev, jsou nedílnou součástí angličtiny, a to v psané nebo mluvené podobě. V první řadě je nutné si zapamatovat pravidla, kterými se členy řídí. Ty následně zkoušejte aplikovat v praxi, abyste si ověřili, zda jste si je dobře zapamatovali a jejich užití správně pochopili. Pokud se stane, že narazíte na výjimku, někam si jí poznamenejte, abyste o ní příště věděli.

Kromě cvičení je ovšem také důležité zůstávat v kontaktu s angličtinou. To znamená pravidelně číst, pouštět si různá videa či filmy a také sesnažit konverzovat. Čím více se zaměříte na to, jak lidé v angličtině členy užívají a sami je budete vkládat do vět, zjistíte, že už nad pravidly nemusíte tolik přemýšlet, neboť se postupem času zautomatizují.